CANDY

 Od rána dnes padal sníh, řekli jsme si tedy, že půjdeme s Candy na psí hřiště do Libně rovnou po škole a práci. Když jsme na hřiště dorazili a Kenďáka vypustili - řešili jsme s nějakým pánem, že Candy je rychlejší než jeho fenka a tím pádem chytí vždy její míček. Takže prý by bylo dobré, kdybychom si jí ohlídali - no, zatím pro nás neproveditelné :-). Nevím, jak vysvětlit Candy, když je ještě přerostlé štěně (7 a půl měsíce), že nesmí běžet za míčkem, který hází ten cizí chlap a když už za ním tedy běží, aby nebyla rychlejší než pes toho pána. Tak jsme Candy přicvakli na vodítko a vydali se na cestu domů - stejně byla zima.

Nastoupili jsme do tramvaje směr Žižkov a byla to jedna z těch nových (námi neoblíbených) tramvají, kde opravdu netušíme, kde je místo pro psy - ve starých tramvajích se dá stát vzadu, ale v těch nových...Tak jsme Candy nasadili košík a stáli na straně u dveří. Po chvíli se uvolnila dvě místa naproti sobě - jedna samostatná sedačka a druhé místo naproti ní na dvousedačce. Na té dvousedačce bohužel seděla i paní, která evidentně měla nějaký problém :-). Candy o ní lehce zavadila košíkem a už to začalo - paní začala dělat obličeje, tak jsme se jí zeptali, jestli jí to vadilo a ona na to, jestli náš pes ovládá alespoň základní povel sedni - na to jsme reagovali, že ano a mezitím, jak ta paní mluvila si Candy myslela, že patří k našim známým a skočila na ní tlapkami - to znamenalo, že paní měla na každém koleni otisklou jednu její tlapku. A to už tedy bylo jasné, že je průšvih. Paní se "rozjela" a začala sprostě nadávat, že jí náš čokl ušpinil kalhoty - a ne tedy, že bychom byli úplně zarytí pejskařï, ale slovo ČOKL se nás dotklo. Nakonec jsme tedy paní nabídli, že jestli chce, může jít k nám a že jí kalhoty vypereme, což paní rozčílilo do ještě vyšších obrátek. Nakonec tedy z toho je vyvozen závěr: už nikdy na psí hřiště v pracovní den odpoledne a už nikdy nejet trmavají z Libně na Žižkov se PSEM v odpolední špičce :-).